Rozhovor s Marjolaine Pierré: „Jsem spokojená, že mám ve výsledcích takovou stálost“

Po pátém místě na posledním mistrovství světa IRONMAN 70.3 v Nice byla Marjolaine Pierré zpočátku zklamaná. Na stupně vítězů měla na dosah, ale v závěrečném půlmaratonu o ně přišla. Francouzka je přesto spokojená, že se na velké světové scéně znovu umístila v nejlepší pětce. Teprve šestadvacetiletá ambasadorka Salomonu potvrzuje, že s ní bude v dalších letech na tratích IRONMAN potřeba počítat. Před odletem na Havaj a nadcházejícím mistrovstvím světa IRONMAN se pro triathlons.com ohlédla za závodem v Nice.

Marjolaine, bezprostředně po závodě jste byla z neproměněného pódiového umístění na mistrovství světa IRONMAN 70.3 v Nice velmi zklamaná. Jak se na páté místo díváte s odstupem několika dnů?

Pořád jsem zklamaná. Je těžké tolik trénovat na jeden konkrétní den a nesplnit si cíl, který jsme si stanovili. Do takového závodu dáváme dvě stě procent, něco obětujeme, a když se všechno nevyvíjí podle představ, těžko se s tím vyrovnáváme. Člověk to ale rychle zasadí do kontextu. Mohlo to dopadnout hůř. Jsem zdravá, všechno je v pořádku, mohla jsem závodit a jsem ráda, že jsem měla možnost prožít mistrovství světa doma, v Nice. Je to trochu jako na konci dětského tábora: na konci týdne všechno sbalíme a dojde nám, že je konec a musíme se rozloučit s kamarády. Ke zklamání se přidává i pocit, že se uzavírá jedna kapitola (*).

Co se tedy v den D nepovedlo?

Na kole jsem se v kopcích necítila dobře. Na rovině a ve sjezdech, které jsem měla opravdu dobře zapamatované, mi bylo skvěle, ale v kopcích mi chyběla síla, respektive ta síla, kterou člověk potřebuje, aby se skutečně posouval dopředu. Cítila jsem, že to nereaguje tak, jak by mělo. V kopci na Col de Vence jsem se raději nedívala na čas, přestože ho pravidelně jezdím v tréninku. To je na tom také frustrující: když trať dobře znáte, přesně víte, jaký výkon v daném úseku obvykle podáte, a v závodě rychle poznáte, jestli jste v kontaktu, nebo ne.

Máte pro ten energetický výpadek na kole nějaké vysvětlení?

Vysvětluje se to těžko, snažila jsem se připravit co nejlépe. Deset dní před závodem jsem chytila malý virus, takový, jaký člověk občas dostane na podzim nebo na konci přípravy, a věděla jsem, že s ním pořád bojuju. Jsou to drobnosti, které se snažíme kontrolovat, ale úplně ovládnout je nemůžeme. Nejspíš se sešlo několik malých faktorů, kvůli kterým se ten nedostatek energie projevil.

V běhu jsem myslela jen na to, že se zastavím a lehnu si. Byla jsem úplně vyřízená, tělo si prostě chtělo zdřímnout. Některé úseky běžecké části si dokonce vůbec nepamatuji.
Marjolaine PierréPátá na MS IRONMAN 70.3 2026

Srazily vás tyto pocity na kole psychicky ještě před během?

Ne, zůstala jsem opravdu soustředěná. Triatlon končí až po běhu a nikdy jsem si neřekla, že je konec. Pořád jsem bojovala a měla jsem radost, že jsem do depa přijela jako druhá. Ztrácela jsem 4:30, což už bylo docela hodně, ale na vrcholu Col de Vence jsem měla ztrátu osm minut, takže jsem ze sebe měla radost a opravdu jsem chtěla dál bojovat. Když jsem ale vyběhla, jediné, po čem jsem toužila, bylo zhroutit se, což se mi podařilo v cíli. Během půlmaratonu jsem myslela jen na to, že se zastavím a lehnu si. Byla jsem úplně vyřízená. Nebyla to hypoglykémie, spíš celková únava. Tělo si prostě chtělo zdřímnout. Některé úseky běžecké části si dokonce vůbec nepamatuji. Třeba u nápisu „ILOVENICE“ už vlastně nevím, jestli jsem běžela po Promenade, nebo po silnici… Jako by tam byla prázdná místa.

Zažila jste někdy podobné pocity?

Ne, snad jen při jednom závodě, kdy jsem byla dehydratovaná a následně zkolabovala. Myslím, že jsem se tentokrát snažila jít co nejvíc na hranici, ale zároveň jsem ztrácela pozice v pořadí, takže po psychické stránce bylo těžké zůstat v závodě. O pódiu jsem snila a chvíli jsem na něm byla. Když o něj pak člověk přijde, je to složité. Snažila jsem se ale udržet alespoň v nejlepší pětce.

Startovní pole bylo mimořádně nabité. Dokázala jste si přesto užít souboj s ostatními závodnicemi?

Právě že ne, a i proto jsem trochu zklamaná. Nedokázala jsem reagovat na žádný útok. Když mě soupeřky předbíhaly, nebyla jsem schopná se do souboje zapojit, neměla jsem energii ani razanci. Byla jsem úplně bez šťávy. Vzhledem k síle startovního pole bylo navíc velmi těžké odhadovat pořadí, protože mohlo přijít příjemné i nepříjemné překvapení. Je ale dobré, že mám ve výsledcích určitou kontinuitu a stálost.

Před závodem v Nice jste poprvé zařadila pět týdnů ve výšce ve Font-Romeu. K čemu jste dospěla?

Bylo to jednoznačně pozitivní. Byli jsme ve specializovaném tréninkovém centru, kde jsme měli veškeré zázemí na jednom místě, otevřené od pondělí do neděle od osmi ráno do osmi večer, někdy už od šesti. To je v tomto období opravdu příjemné. V Nice musíme chodit na městský bazén a přizpůsobovat se jeho otevírací době a dnům, kdy funguje nebo je zavřený. Když se taková omezení přidají k tréninku, komplikuje to život. Bylo proto skvělé mít při tréninku takovou volnost. A samozřejmě jsme to absolvovali také kvůli účinkům nadmořské výšky.

Nemohl energetický výpadek v závodě souviset právě s výškou nebo s návratem z Font-Romeu? Někdy přece rozhodují pouhé dny.

Je pravda, že člověk musí absolvovat hodně pobytů ve výšce, aby zjistil, jak na něj působí. Na únavě, kterou jsem cítila, se to nejspíš nějak podepsalo. Myslím si ale také, že virus mohl posunout vrchol mé formy. Je to souhra velmi jemných parametrů a při přípravě i výkonu je potřeba správně pracovat s každým z nich.

Je vám teprve 26 let, brzy vám bude 27, a ve srovnání s předními závodnicemi jste stále velmi mladá. Dodává vám to klid?

Ano, samozřejmě. Všechny soupeřky mají za sebou mnohem více závodů než já, některé závodily i na olympijském formátu a desítky let měly zajištěné vedení a podporu. Já takové štěstí neměla. Všechno jsem se učila sama, v prvních letech jsem od federace neměla žádnou pomoc a vybudovala jsem se prostřednictvím výsledků. Nejdřív jsem musela podávat dobré výkony, teprve potom jsem mohla žádat o podporu. A to pochopitelně trvá déle. Postupně jsem si zkrátka odemykala další úrovně.

Teprve teď začínám navyšovat objem v běhu. Do té doby jsem běhala kolem 40 až 50 km týdně, ve Font-Romeu jsem se dostala na 60 až 80 km. Bylo to pro mě poprvé, zatímco soupeřky takto trénují už roky.
Marjolaine PierréPátá na MS IRONMAN 70.3 2026

Máte podle sebe stále prostor ke zlepšení? A vidíte se na okruhu IRONMAN ještě dlouho?

Ano, rozhodně. Ani zdaleka nejsem na maximu toho, čeho můžu dosáhnout. Můj tréninkový objem není vůbec velký. Byla to záměrná volba, protože jsem nechtěla přeskakovat jednotlivé kroky. Téměř povinností pro mě bylo postupovat postupně a nechtít všechno hned. Považuji se proto pořád za někoho, kdo je na začátku nebo uprostřed svého vývoje. Je to příjemné, protože mám stále spoustu věcí, které můžu vyzkoušet a zvládnout. Musí ale přijít ve správný čas a správným směrem. Člověk proto musí být trpělivý a přijmout i to, že občas prohraje. Vím také, že budu muset zapracovat na intenzitě i objemu.

Kdy ten pomyslný posuvník posunete?

Už dva roky nemám únavovou zlomeninu, takže jsme ve Font-Romeu začali navyšovat hlavně běžecký objem. Do té doby jsem běhala kolem 40 až 50 km týdně, teď jsem se dostala na 60 až 80 km. Pro mě to bylo poprvé, zatímco soupeřky takto trénují už roky. V tomto směru mám trochu zpoždění, ale začínám na tom pracovat.

V posledních letech jste prodělala řadu únavových zlomenin. Proč k nim došlo a myslíte, že už máte toto období za sebou?

Začalo to v roce 2021, kdy jsem během covidu začala s triatlonem. Neměla jsem žádné zkušenosti a trénovala jsem stále víc. Jen pro zábavu, ale zároveň jsem studovala účetní znalectví. Brzy jsem se dostala do energetického deficitu. Přestala jsem menstruovat, říkala jsem si, že se to vrátí, a vlastně jsem na to přestala myslet. Dělala jsem spoustu věcí najednou, nezbýval mi čas na sebe ani na sledování toho, co se děje v mém životě a v těle. Pořád jsem fungovala v rychlém tempu a nikdy jsem si nedala pauzu. Hodně jsem zhubla, měla jsem únavové zlomeniny, amenoreu i poruchy příjmu potravy. Všechno spolu souviselo. Musela jsem pochopit, jak fungují moje hormony a jak poznat, že jsem ve formě, nebo naopak mimo ni. Bylo to velmi dlouhé a hodně mě to naučilo, zároveň jsem ale ztratila spoustu času. Nebo jsem ho možná naopak získala, protože dnes sama sebe znám mnohem lépe. Naučila jsem se také závodit bez odpovídajícího tréninku, což posílilo mou psychiku.

Loni mě událost, jakou je IRONMAN na Havaji, úplně pohltila. Letos se tam chci vrátit s větší lehkostí.
Marjolaine PierréPátá na MS IRONMAN 70.3 2026

Za méně než měsíc byste měla stát na startu mistrovství světa IRONMAN v Koně na Havaji. S jakými ambicemi?

Postupně se den po dni vrátím k důležitým tréninkům, které mě znovu nasměrují ke Koně. Pomalu přidám zátěž, zařadím delší jednotky a také hodně tréninku v horku, abych si zvykla na havajské vedro a vlhkost. To je tam velmi důležitý faktor. Musím také zregenerovat po Nice. Protože mi tam nebylo úplně dobře a nejela jsem naplno, jsem s dosavadní regenerací docela spokojená. Před odletem na Konu tak budu mít možnost absolvovat dva dobré tréninkové týdny a aklimatizovat se.

Co jste si odnesla z loňské havajské zkušenosti?

Byl to velmi náročný závod. Po fyzické stránce jsem na tom byla dobře, ale celá událost mě pohltila (**). Myslím, že uspět hned při prvním pokusu je velmi těžké. Opravdu se tam chci vrátit s větší… lehkostí, řekněme?

Vyhovuje vám profil závodu a místní atmosféra?

Ano, připomíná mi to Réunion, kde jsem vyrůstala. Miluji horko a vždycky jsem v něm trénovala, takže mi nevadí. Trať v Koně je na kole velmi náročná, i když je poměrně rychlá. Mám ráda i rychlé úseky, nejsem jen vrchařka, takže se tam upřímně moc těším!

(*) Nice mělo být původně dějištěm mistrovství světa IRONMAN 70.3 v letech 2028 a 2030. Po rozpočtovém rozhodnutí nového vedení města se tak nestane.

(**) V ženském pořadí tehdy obsadila 32. místo.

Marjolaine Pierré stručně

Narodila se 29. října 1999 v Remeši

Dvojnásobná vítězka IRONMAN 70.3 Pays d’Aix v letech 2025 a 2026.
Vítězka IRONMAN Portugal 2023.
Dvojnásobná mistryně světa v dlouhém triatlonu World Triathlon z let 2023 a 2025.
Čtvrtá na IRONMAN Hamburk 2026.
Pátá na MS IRONMAN 70.3 2026 v Nice.
Čtvrtá na MS IRONMAN 2024 v Nice.
Pátá na MS IRONMAN 70.3 2025 v Marbelle.