Příběh a legenda havajského IRONMANU, triatlonistův svatý grál

Historie moderního triatlonu je neodmyslitelně spjata s jedním kontinentem, Amerikou, a dvěma jejími státy, které patří k nejsymboličtějším místům amerického snu. Nejprve Kalifornie sedmdesátých let, kde bylo možné téměř všechno, včetně oddávání se novým sportům, zejména těm prknovým, ale nejen jim. A poté padesátý a poslední stát přijatý do Unie, Havaj. Právě na západním pobřeží Spojených států a uprostřed Pacifiku se začala psát legenda triatlonu. Triatlonista s dlouhými vlasy, v plavkách a s odhaleným pupkem, dítě beatniků a hippie Kalifornie, si to užíval. Otevíral trhliny ve světě vytrvalostních sportů a vytvářel si vlastní, jedinečný svět s pravidly, která se teprve postupně ustalovala.

© Collection personnelle de Scott Tinley

Zatímco Evropa belle époque položila ve dvacátých letech základy kombinovaných závodů, v nichž se střídal běh, cyklistika, veslování, případně plavání či kanoistika, byla to především nová vlna kalifornských sportovců, která tuto novou disciplínu zvanou triatlon natrvalo zakořenila a pomohla jí vzniknout.

První oficiálně pojmenovaný triatlon se konal v San Diegu v roce 1974, přestože pořadí disciplín ještě neodpovídalo dnešnímu modelu. Tehdy se závodilo v pořadí běh, cyklistika a plavání. Později legenda praví, že právě v honoluluském baru Le Primo se oficiálně zrodila trojkombinace, jak ji známe dnes. Za vším stála výzva, kterou si po několika půllitrech nejspíš dali mariňáci amerického námořnictva působící na souostroví. Vojáci lační po pořádné zkoušce si položili otázku, kdo je nejvšestrannějším a nejsilnějším sportovcem: plavec, běžec, nebo cyklista.

Velitel John Collins, který už figuroval mezi 46 finišery san-diegského triatlonu, navrhl spor rozhodnout závodem spojujícím tři nejnáročnější podniky na souostroví:

• Waikiki Roughwater Swim, 3,85 km plavání

• cyklistický závod Around-Oahu, 185 km na kole

• honoluluský maraton, 42,195 km běhu

Tak vznikl formát, kterému dnes říkáme IRONMAN: 3 800 metrů plavání, 180 kilometrů cyklistiky a 42,195 kilometru běhu. Žádné kompromisy ani meziformáty, jen pořádná dávka od samého začátku. Collins pouze upravil trasy existujících závodů tak, aby se jejich start i cíl potkaly na pobřeží Waikiki. A dodal: „Kdo dorazí do cíle jako první, tomu budeme říkat železný muž.“

© Archives IRONMAN

© Archives IRONMAN

© Archives IRONMAN

© Archives IRONMAN

V únoru 1978 se tak v Honolulu na ostrově Oahu pokusilo tuto pekelnou trojkombinaci zvládnout 15 mužů. Dvanáct z nich dokončilo a každý obdržel železnou figurku. Gordon Haller proťal cílovou pásku jako první v čase 11:46:58, zatímco John Collins dorazil po 17 hodinách. O rok později se vše opakovalo. Do výzvy se pustilo přes padesát závodníků, včetně první ženy, Lyn Lemaire, cyklistky, která skončila celkově pátá. V době, kdy ženy na silničních závodech včetně maratonu často neměly povolený start, projevil triatlon už tehdy pozoruhodnou otevřenost a přijal ženy zcela přirozeně.

IRONMAN se zrodil a hned se mu dařilo. Díky reportáži v časopise Sports Illustrated a později první televizní reportáži získal závod nečekanou popularitu. Havajské souostroví se postupně stalo nepostradatelným dějištěm této disciplíny. Když se podnik v roce 1981 přesunul z Oahu do Kony, šlo o reakci na jeho rostoucí úspěch a snahu nabídnout závodníkům co nejlepší podmínky.

Téměř o padesát let později sem na konci každé sezony stále míří tisíce sportovců, aby se zúčastnily toho, co se v roce 1990 stalo mistrovstvím světa na ironmanské distanci. Během sezony se přes 100 000 závodníků pokouší získat vytoužený slot na některém ze stovek dnešních závodů IRONMAN v přibližně šedesáti zemích. Odměnou je účast na havajském finále.

© David Epperson/IRONMAN

Kona, městečko s 12 000 obyvateli, jednou ročně žije v rytmu triatlonu. V sopečné oblasti, kterou v roce 2006 zasáhlo epicentrum zemětřesení a v roce 2018 erupce sopky Kīlauea, si triatlon našel své místo. Domorodci jen nevěřícně sledovali, jak se každý říjen náhle valí zástupy podivně oblečených sportovců. Během dvou říjnových týdnů se pobláznění IRONMANEM nedá uniknout, především v okolí slavného Pieru. Od časného rána tam triatlonisté bojující s časovým posunem ochutnávají teplé vody Pacifiku a uklidňují nervy před závodem roku. Spolu s mantami, delfíny a želvami v zátoce kapitána Cooka si většina věkových závodníků během pobytu plní sen.

V den závodu zazní osvobozující výstřel a 3 800 metrů plavání bez neoprenu je v plném proudu. Střecha legendární bílé kaple se s každým tempem a zrádným proudem vzdaluje. Poté přijde 180 kilometrů na kole s nenápadným převýšením 1 500 metrů, otočka u Hawi a návrat po nekonečné Queen K Highway, často proti větru. Nakonec čeká maraton v dusném horku a vlhkosti Energy Lab, rozlehlého žhnoucího lávového pole, případně Palani Road s krátkými, ale ničivými stojkami. Dobrodružství končí rozpáleným doběhem na Pier, s vavřínovými a ibiškovými věnci nebo pod barvami nádherného západu slunce, který doprovází poslední metry závodníků ve věkových kategoriích.

© Christian Petersen/IRONMAN

Rajská tvář ostrova, která ostře kontrastuje s peklem prožívaným během závodu, je základním stavebním kamenem legendy: vysněná kulisa, jedinečná atmosféra, dokonale zvládnutý marketing, trať, která není zdaleka tak snadná, jak vypadá, kvůli často proměnlivému a náročnému počasí, a silné drama, jež k podobným ultra vytrvalostním závodům patří. Plazící se doběh Julie Moss v roce 1982, náhlé kolapsy favoritů, „zmrtvýchvstání“ závodníků vracejících se zezadu i úspěch každého, kdo dorazí do cíle. To všechno jsou obrazy a okamžiky, které utvářejí havajskou historii a mytologii.

© Archives IRONMAN

Běžet v Koně a protnout tuto cílovou pásku znamená vstoupit do legendy po bok průkopníků disciplíny, například americké velké čtyřky: Dave Scott, Mark Allen, Scott Molina a Scott Tinley. Tato čtveřice získala v prvních letech závodu dohromady 13 titulů a svými výkony zpopularizovala triatlon po celém světě. Znamená to také říct, že jste závodili po boku hvězd devadesátých let a přelomu tisíciletí, jako byli Greg Welch (Austrálie), Luc Van Lierde (Belgie), Thomas Hellriegel (Německo), Peter Reid (Kanada), Tim DeBoom (Spojené státy) nebo Normann Stadler (Německo).

Je to znovu prožití neuvěřitelného podání ruky během maratonu v roce 2010 mezi Australanem Chrisem McCormackem a Němcem Andreasem Raelertem, který nechal soupeře uniknout za druhým triumfem. Symbolizovalo to dominanci jižní polokoule v letech 2007 až 2012.

© Tony Svensson/IRONMAN

Je to obdiv k německé nadvládě v letech 2014 až 2019, kdy postupně triumfovali Patrick Lange, Jan Frodeno a Sebastian Kienle, i k nástupu nové generace norských triatlonistů, kteří by mohli vládnout i letos.

© Spomedis

Je to také svědectví o raketovém progresu žen, které od Zimbabwanky Pauly Newby-Fraser přes Švýcarky Nataschu Badmann a Danielu Ryf až po Britku Chrissie Wellington, Australanku Mirindu Carfrae nebo Lucy Charles-Barclay neustále zmenšovaly odstup od mužských protějšků.

A také otázka, kdy si francouzský triatlonista zapíše své jméno do vítězné listiny. Sam Laidlow, druhý v Koně v roce 2022, má nejlepší předpoklady uspět tam, kde předchozí francouzští lídři, mezi nimi Patrick Vernay, Cyrille Viennot, François Chabaud, Isabelle Mouthon, René Rovera a Yves Cordier, selhali: vystoupat na nejvyšší stupeň havajského pódia. Psychologickou výhodou mu může být, že se v roce 2023 stal prvním francouzským mistrem světa IRONMAN. Jenže to bylo v Nice.

Šéfové IRONMANU, dnes výnosné značky, chtěli jako zkušení byznysmeni havajský sen zpřístupnit stále většímu počtu lidí. Během několika let se počet kvalifikovaných do konžského finále zvýšil z 1 700 na 2 300. Přibyly mimo jiné problémy s jízdou v háku a začala se zpochybňovat férovost závodu. Vlnové starty zavedené v roce 2019 tento problém částečně vyřešily, zároveň ale odstranily mass start, tak symbolický pro disciplínu, v níž mohl šampion i amatér stát bok po boku na startu stejného závodu. Nárůst počtu startovních míst si v roce 2019 vyžádal také samostatný ženský závod v sobotu a mužský v neděli, což v malém havajském městě ještě zvýšilo logistické nároky a komplikace.

Přelidnění Kony v týdnu před závodem málem ohrozilo jeho budoucnost a poškodilo pověst pořadatelů. Proto bylo v roce 2023 rozhodnuto o střídání mistrovství světa IRONMAN mezi francouzským Nice a Konou. Ženský a mužský závod se navíc střídaly po letech. Komunita tuto myšlenku považovala za absurdní a nakonec vydržela pouze v letech 2023 až 2025.

V roce 2026 se mistrovství světa IRONMAN vrací do svého rodiště a tradičního domova, do Kony, a také k původnímu formátu: jeden závod pro muže i ženy společně a nejvýše 3 000 účastníků. Návrat ke kořenům vítá celý triatlonový mikrosvět.