Rozhovor s Cassandre Beaugrand, mistryní světa v triatlonu 2026: „V hlavě už nejsem stejný člověk“

Cassandre, začíná být rutinou sledovat vás vítězit. Dokážete vysvětlit, proč to pro vás rozhodně rutina není, a popsat proces, díky němuž se po každém závodě znovu zpochybňujete?

Za výkonem, který může působit snadně, je ve skutečnosti obrovské množství práce. Veřejnost za těmito výsledky nevidí pochybnosti, nejistotu ani tlak. Trochu zvláštní bylo, že už před olympijskými hrami v Paříži jsem dosahovala dobrých výsledků. Dokázala jsem závody vyhrávat, ale ještě to nebylo něco, co by se očekávalo při každém startu. Dnes už tomu tak je mnohem víc a po olympiádě to na mě vytvořilo další tlak. Na start jsem přijížděla v jiné pozici a měla jsem pocit, že pokaždé musím podat špičkový výkon.

Loni se mi s tímto aspektem vyrovnávalo trochu těžko, přesto se mi podařilo absolvovat několik skvělých závodů. Letos jsem podle mě svou novou roli přijala víc a získala větší sebevědomí, mimo jiné díky atletickým závodům. Vím, že se ode mě očekává mnohem víc, a někdy je těžké se s tím vyrovnat. Člověk se od toho musí umět oprostit, což rozhodně není ta nejjednodušší část tohoto sportu.

V jakém rozpoložení jste přijížděla do Pontevedry na finále? V naprosté důvěře ve vlastní schopnosti, nebo s určitou nejistotou a obavami?

Provozuji mechanický sport, takže po technické stránce se může stát spousta věcí. Ani já nejsem imunní vůči poruše, jak se ostatně ukázalo loni. Z finále jsem měla trochu obavy, protože už před ním jsem měla za sebou dokonalou sezonu. Pro mě to byla třešnička na dortu. Byla bych samozřejmě zklamaná, kdybych celou sezonu nedokázala završit právě o jeden závod dřív.

Přesně jsem věděla, čeho chci dosáhnout, ale v jednodenním závodě se může stát opravdu cokoli. Chtěla jsem mít na startu co nejlepší výbavu a být připravená reagovat. Čím lépe se dokážete přizpůsobit, tím většinou lépe závod dopadne. Všichni dobře víme, že průběh nikdy není přesně takový, jaký jsme si představovali. Myslím, že právě to je dnes jedna z mých silných stránek. Dokážu se přizpůsobit závodní strategii daného dne.

© World Triathlon

© World Triathlon

© World Triathlon

© World Triathlon

Máte teď pocit, že jste na startu závodu terčem všech ostatních a stojíte sama proti celému startovnímu poli?

Ani ne, protože v pelotonu mám spoustu kamarádek. Georgia Taylor-Brown, která skončila druhá za mnou, je moje tréninková parťačka a velmi dobrá přítelkyně. Skvěle vycházím také s holkami z francouzského týmu. Nemám pocit, že závodím proti nim nebo že jsem jejich nepřítel, a je to vlastně moc příjemné. Všechny se dobře známe, i když s některými si samozřejmě rozumím víc.

Mým cílem je mít co nejméně slabin a být co nejkomplexnější. Když máte jen málo slabých míst nebo žádná, dokážete se přizpůsobit každé situaci.

Britky udělaly v Pontevedře všechno pro to, aby vás na kole zlomily. Jak jste to prožívala?

Už jen to, že jich na startu bylo osm, určovalo tempo závodu. Některé z nich jsou velmi silné v přechodu z plavání na kolo. Holky s tímto profilem se snažily využít své přednosti, spojily se a pokusily se vytvořit únik a vyřadit nejlepší cyklistky. Myslím ale, že jsem na kole udělala další krok a cítím se na něm stále jistější. Mým cílem je mít co nejméně slabin a být co nejkomplexnější. Když máte jen málo slabých míst nebo žádná, dokážete se přizpůsobit každé situaci.

© World Triathlon

© World Triathlon

© World Triathlon

Musela jste mentálně pracovat na tom, abyste zvládla tlak spojený s novou pozicí?

Snažila jsem se sama sebe přesvědčit a pochopit některé věci. Třeba to, že moje identita není spojená pouze se sportovními výsledky a že jsem samostatná osobnost. Výsledky jsou samozřejmě jedna věc, ale neodrážejí celou moji identitu. Sportovce často redukujeme na jeho výsledky. Jenže když se vrátíme domů, také nechceme, aby se s námi mluvilo jen o práci nebo aby nás někdo soudil podle toho, co jsme v práci odvedli.

Chci podávat špičkové výkony, takže mě mrzí, když se to nepovede. Je ale pravda, že mnohem hůř se to zvládá, když se z toho stane očekávání okolí. Letos mi to došlo víc. Myslím, že někteří lidé z mého okolí mi řekli pár věcí, které ve mně něco odstartovaly. Jenže mám tvrdou hlavu, takže mi někdy trvá, než mi to dojde. Stále lépe chápu, proč některé věci dělám. A to mi pomohlo zvládat tlak.

Dřív jsem někdy měla tendenci uvěřit, že je závod ztracený, když se začátek nepovedl. Teď mám v sobě hlas, který mi říká, že se pořád může stát cokoli. Dokud neprotnu cílovou čáru, není konec.

O přizpůsobivosti jste mluvila už před chvílí. Měla jste pro finále konkrétní strategii a podařilo se vám ji dodržet, nebo jste reagovala na vývoj závodu?

Snažím se být připravená reagovat, abych se mohla rozhodovat podle situace. Ve finále jsem se ale víc držela pokynů trenéra. Řekl mi, abych se na svalově náročné trati hned od začátku neodpálila. Nechtěl, abych v některé části závodu zbytečně ztratila síly nebo to přehnala. Cílem bylo nechat si co nejvíc energie na závěr.

Možná jsem v každé disciplíně vydala o něco méně energie, což je trochu frustrující, když se cítíte dobře. Věděla jsem ale, že závod bude dlouhý. Snažila jsem se proto po celou dobu úsilí trochu kontrolovat, abych mohla naplno zaběhnout závěrečný běh. Ten byl přesto docela náročný, i když to z televizních záběrů nemusí být patrné. Byla jsem ráda v cíli, protože už to začínalo docela bolet.

V jaký moment finále jste měla pocit, že už vám titul nemůže uniknout?

Po prvním běžeckém okruhu jsem si řekla, že jsem ve velmi dobré pozici a že si musím dát velký pozor na výživu, vzít si všechny lahve s vodou na občerstvovačkách a podobně. Snažila jsem se jen kontrolovat úsilí. Už po jednom běžeckém okruhu jsem věděla, že jsem připravená a mám síly i na případně těsný závěr.

Se stále ještě čerstvým odstupem od sezony 2026 si dokážete naplno uvědomit, jak výjimečný rok jste prožila?

Ano. Uvědomuji si, že jen těžko dosáhnu lepší sezony, než byla tahle. V roce 2026 jsem neudělala jedinou chybu a zopakovat takovou úroveň výkonů bude velmi těžké. Proto si teď chci dát čas, abych si to užila a uvědomila, čeho jsem dosáhla. Pak se budu dál snažit psát svůj vlastní příběh tak jako dosud. Vím, že přijdou zklamání a horší chvíle, ale to k vrcholovému sportu patří. Právě tyto momenty nám někdy umožní vrátit se ještě silnější.

© Thomas Maheux/FFTRI

© World Triathlon

© World Triathlon

Čím si vysvětlujete svou dominanci? Co máte v tuto chvíli navíc oproti ostatním?

Sebevědomí. V hlavě už nejsem stejný člověk. Bojuji opravdu až do konce, protože vím, že se v triatlonu může stát spousta věcí. Dřív jsem někdy měla tendenci uvěřit, že je závod ztracený, když se začátek nepovedl. Teď mám v sobě hlas, který mi říká, že se pořád může stát cokoli. Dokud neprotnu cílovou čáru, není konec.

Jak bude vypadat zbytek vašeho roku 2026?

Chtěla jsem sezonu zakončit ve velkém, což se povedlo. Sportovní sezonu mám za sebou. Teď mě čeká dovolená a koncert Céline Dion, na který se mi zázrakem podařilo sehnat lístky.